Nářez v Náchodě

Než se budu věnovat právě skončenému 10. kolu, ve kterém naše družstvo zajíždělo do dalekého Náchoda ke střetnutí s Červeným Kostelcem, vrátím se o kolo zpět. V 9. kole jsme se utkali s týmem Bohušovic. Naše výhra, jak zjistíte níže, vypadá přesvědčivě, ale průběh střetnutí byl silně napínavý.

Na startovní dráhu se seřadili Jarda s Pájou. Jardu po 66 hodu střídal Peťa a dohromady se jim podařilo získat důležitý bod nad Jardou Hnátem. Náš Jarda se od úvodních hodů trápil a nedostal se vůbec do hry. Sám usoudil, že by bylo lepší nechat se vystřídat, což se také stalo v 66 hodu. Peťa, který jej vystřídal  dokázal poté na poslední dráze získat důležitý bodík i kuželky. Pájovi se na domácích plánech daří a potvrdil to i v tomto střetnutí. Škoda jen, že se „pral“ s nejlepším hráčem hostí Milanem. I když zahrál pěkné číslo, bodovat se mu podařilo jen na poslední dráze, kde s Milanem sváděli velmi pěkný souboj.

Prostředek jsem obsadil já s Vencou. O sobě se nebudu nijak rozepisovat. Jirka mě semlel, jak mouku. Ani bodíček jsem neutrhnul. Venca nezačal moc dobře a Tomáš získal na prvních dvou drahách rozhodující náskok, který udržel až do konce, byť se našemu hráči podařilo nějaké kuželky stáhnou. Byla smůla, že Tomáš byl druhým nejlepším hráčem hostí. Opět body pro hosty.

Stav 1:3 nebyl zrovna příjemný a -52 kuželek také ne. My ale věřili naší dotahovácké dvojici, která už nejednou dokázala i nemožné. Karel se do Jana obul od úvodních hodů a svou parádní hrou mu nedal sebemenší šanci na úspěch. Rozdíl v konečném součtu činil neuvěřitelných 139 klacků. Tomáš předváděl naprosto to samé proti Lukášovi. Od úvodu až do konce nabíral náskok, který se rovněž zastavil na neuvěřitelných 139 kuželkách. Tom zahrál oproti Karlovi o 12 kuželek více a stal se první hvězdou utkání. Malá poznámka. Na druhé dráze zahrál Tomáš suprových 189 (109+80).

Dotahováci nejenže dokázali zvrátit průběh utkání (k čemuž jsme pochopitelně dopomohli i my ostatní), ale společně nahráli neskutečných 278 kuželek. Kloubouk dolů.

A nyní k právě skončenému 10. kolu. K tomuto utkání jsme zajížděli do dalekého Náchoda, kde hrají svá domácí utkání hráči Červeného Kostelce. Odjížděli jsme už v pátek, jako vetšinou, když hrajeme tak daleko, aby naše těla a mysl byla připravena na těžké boje. Soustředění se vydařilo, samotné utkání nikoli.

V našem zájezdním klubu bylo několik marodů. Pája si ublížil v pátek v práci na důležité pravé ruce, Venca má problém s lýtkem a Karlovi se vrátily problémy s kyčlí. Přesto naše grupa makala a snažila se získat body. No, nepodařilo se, ale nevadí. Všimli jste si, mně nic není 😀 .

Malá změna na úvod. Demokraticky jsem byl určen s Jardou do role rozehrávače a kdybych nebyl debil (sakra, ono se to rýmuje, asi změním zaměstnání a stanu se básníkem 😎 ), mohl jsem druhého nejlepšího hráče domácích potrápit mnohem více a kdo ví, možná i porazit 😀 . Nezačal jsem špatně, Lukáš hrál líp. Pak jsem hrál hůře, ale domácího jsem přehrál. Poté jsem se o dost zlepšil, bohužel plichta na dráze. Následně přišla moje nejhorší dráha, na které mi Lukáš nadělil 27 klacků. Jarda se střetl s nejlepším domácím hráčem v tomto utkání Štěpánem. Oproti předešlému domácímu zápasu se Jarda hodně zlepšil. Hra byla mnohem přesnější, přesto na domácího neměl. Škoda, že se mu nepodařilo zahrát všechny dorážky, jako tu poslední 😉 . Domácí zahrál parádně a nedaroval našemu hráči ani jediný bodíček.

Venca s Pájou šli do boje proti Danovi s Martinem. Venca první polovinu střetnutí prohrál, byť nehrál úplně špatně. Domácí hráč byl o něco lepší, hlavně na úvodní dráze. Poté se začala karta obracet a náš borec vzal otěže střetnutí do svých rukou. Pomalu a jistě ukrajoval z náskoku domácího hráče, aby vše zakončil ziskem bodu pro tým i se zraněným lýtkem, které jej limitovalo v rozběhu. Pája, nezačal vůbec dobře a na vině bylo i zranění ruky. Usoudil, že by bylo lepší střídat a tak jej od 61 hodu nahradil náš Luďa. Chvíli mu trvalo, než se rozehrál a nakonec nezahrál vůbec špatně. Na Martina to sice nestačilo, ale neztratil se a podařilo se mu získat jeden dílčí bodíček.

Závěrečné duo Tomáš s Karlem měli před sebou nelehký úkol a tentokrát bylo jasné, že pokud by stáhli a přelezli prohrávané kuželky, rovnalo by se to zázraku. Přesto se do boje vrhli s vervou a snažili se bojovat o každý klacek. Tomášovi se proti Pepovi vedlo na drahách střídavě. První vyhrál, ale výkon nebyl úplně top. Na druhé bylo vše super a 6 hodovek v dorážce za sebou je snem každého hráče. Následoval malý útlum, kterého k zisku bodíku využil Pepa. Následně Tom zabral a nahrál dalších 27 kuželek ke svému náskoku. Karel to měl s Ondrou těžší. Důvodem byla bolavá kyčel, která se opět ozvala a nedovolovala mu pořádný rozběh. I tak nechybělo mnoho k zisku bodu. Karel bral pro sebe první a poslední dráhu. Prostředek si vzal domácí hráč, který získal rozhodující náskok na druhé dráze, kde se Karlovi nevedlo vůbec.

I přes porážku zůstáváme na medailových pozicích, byť se náš tým posunul o jendo místo dolu, na třetí příčku, tam nás odsunul Duchcov, který v domácím střetnutí po boji porazil Jičín. Náš „výlet“ měl i přes porážku jedno velké pozitivum. Pája se zde viděl s kamarádem z vojny po třiceti letech, což je opravdu veliké setkání. Taky bylo vidět, že oba chlapi měli obrovskou radost, že se vidí. 😉