S lodivodem vstříc k premiérovému vítězství

Po loňském historickém postupu našeho oddílu do 1. kuželkářské ligy mužů, přišlo na řadu první kolo. Dle mého jsme byli všichni tak trochu napjatí a nervózní, jak naše účinkování v první lize započneme. No, hned při srazu byly pochyby a nervy pryč. Náš vedoucí, trenér, kapitán a řidič krásného a spolehlivého Bobíka nás pěkně překvapil a myslím si, že počáteční nervozita byla opravdu pryč. Foto či video proč nás mile překvapil naleznete někde v článku.

A nyní se mohu v klidu pustit do psaní prvního prvoligového článku. Snad to bude dobré. Jen ještě jedna maličkost. Než začnu, jdu si udělat kávu 😀 .

Kávička na stole a nezbytná metalová muzika, jako pozadí při psaní 😉 . Začnu tak trochu obligátně, když k svému utkání zajíždíme na dráhy soupeřů. Tentokrát to byla cesta do Třebíče. Jen uvedu, že Třebíč (je to ta Třebíč) je město, jejíž historie sahá do roku 1101. Více se zde o městě nebudu rozepisovat, ale přejdu k hlavnímu tématu. Takže obligátně, sraz byl v 9:15 na parkovišti u šéfa a v tomto případě LODIVODA naší výpravy za dobrodružstvím, zvaném první liga.

Skoro celá parta plavčíků po bujarém přivítání nastoupila na loď Bobík a vydala se pro posledního do Bochova. Ten již netrpělivě očekával příjezd vozu a když zahlédl šéfa coby lodivoda, vyrazil se mu úsměv na rtech 🙂 . Když jsme byli všichni, mohlo se razit směr Třebíč. Cesta ubíhala pohodově. Chvilku byl v autě hukot, chvilku ticho, jak v hrobě, to asi proto, že tím, jak jsme se blížili, blížila se také nervozita. Ale dobrá nálada nás neopouštěla ani tak, kor, když jsme se zastavili na velmi dobrý oběd v jedné vesnici a v jedné hospodě (moc se omlouvám, ale nepamatuji si ani jeden název – možná doplním později). S plnými bříšky jsme dorazili na místo zhruba hodinu a půl před začátkem utkání. Tudíž byl dostatek času na malou procházku po městě. No, došli jsme do jedné restaurace, kde naše mlsné jazýčky měly na něco chuť. Dali jsme si zmrzlinku a musím říct, že velmi dobrou (se skořicí a Jackem, a jedna s Ginem, místní možná ví o jakou restauraci se jedná, já opět název neznám 😳 ). Poté jsme se již dostavili na kuželnu a po všech předzápasových proprietách mohlo utkání začít.

Tým Třebíče je ostřílený prvoligový tým, který zde už válčí nějakou tu sezonu a proti nim nováček Slovan Karlovy Vary. Sakra, je to nějaké vyčerpávající a já si musím dát první doušek ještě dost teplé kávy, do níž jsem si dal i med. Velmi dobré.

A nyní k samotnému utkání. Musím uvést, že je veliká škoda nefunkčního PC na třebíčské kuželně, které přenáší live přenos na YouTube, protože toto střetnutí bylo opravdu napínavé po celý průběh a myslím si, že diváci by si přišli na své.

První hráči se postavili na pomyslnou startovní čáru. Za domácí Honza a Jarda, za Slovan Petr s Tomášem P. Honza s Petrem se docela mydlili a důkazem toho je prohra našeho borce o 5 klacků na první dráze na druhé sice o devět kuželek, ale v obou případech se kluci přetahovali o každý kolík, jak děti na pískovišti o hračky. První dva dílčí body získal domácí. Druhá polovina patřila Petrovi, když opět po bitvách na obou plánech bere dva dílčí body a to o dvě respektive jednu kuželku. Oba hráči, jak domácí Honza, tak náš Petr se stali nejlepšími borci svých týmů. Honza k tomu přidal i nejlepšího kouliče celého utkání výkonem 612 poražených kuželek. Petr porazil 601 kuželek. Tomáš začal proti Jardovi parádně a na úvod bere dráhu o 25 kolků. Na druhé dráze pokračuje v dobré hře, i když dorážka mohla být o něco lepší, a připisuje na své konto další bodíček a 10 kuželek. V dobré hře pokračuje i dále a třetí dílčí bod znamená hlavní pro tým a k tomu ještě 24 klacků. Všichni jsme čekali, že si Tomáš připíše krásnou 600 a k tomu cca. 20 kuželek. Bohužel se mu poslední dráha vůbec, ale vůbec nevedla. Přenechal bodík domácímu, který ještě stáhl pět kuželek. Stav 1:1 +43 kuželek.

Na řadu přišly středové dvojice. Venca s Mírou za Třebíč, Zdeněk a Láďa, kterého jsem střídal po půlce já (Tomáš B.) za nás. Zdenda začal velice dobře a po slušných plných přišla kvalitní dorážka a tím bodík s 26 kuželkami k tomu. Druhá dráha už byla o něco slabší a domácí toho využil, získal bodík a stáhl 25 klacků. Do druhé poloviny nastoupil náš hráč lépe a plné má pro sebe, bohužel dorážka byla velmi slabá. Domácí přebral iniciativu a bere další bod. Poslední plán byl opět v režii Venci. Ten si připsal tři dílčí body a 54 kuželek k tomu. Zdenda se snažil, ale nemohl se odlepit od středu a když, tak až k fankám. Nevadí, je to první utkání. Láďa byl na tom podobně, jako spoluhráč ve druhé části. Snažil se, jak to šlo, bojoval, ale měl hodně středů. Když trefil ulici, ta ho okradla. Takže se dá napsat, sešlo se to, co se občas stane. Nevěšet hlavu a dál bojovat. Jak jsem napsal o trochu výše, je to první utkání a ne vždy se daří. Jsme tým, spolu vyhráváme a spolu prohráváme, spolu jíme, spolu cestujeme a občas spolu i spíme (sakra, to vyznělo asi blbě 😀 😀 😳 ). Domácí hráč dokázal využít horší hry hosta a po dvou drahách má dva dílčí bodíky a do plusu 18 kuželek. Po polovině jsem Láďu vystřídal a jal se koulet. Plné sice nic moc, ale pomalu a jistě jsem se rozhýbával a ke konci plných už to bylo lepší, přesto je bere Míra. Velmi dobře mi vyšla dorážka, ale za tři újezdy za sebou bych si nafackoval. Díky dorážce jsem dokázal sebral dílčí bod a upsat 11 kuželek z náskoku domácího hráče. Poslední třicítka byla z mé strany už dobrá i do plných, také díky jedné devítce, která padla, když mi vypadla koule z ruky někde v polovině rozběhu (takhle může vypadávat klidně pořád 😎 😉 ). Také druhá dorážka byla slušná a tím jsem získal druhý bodík, stáhl zbylých 7 klacků a nahrál 16 k tomu. Stav 2:2 +5 kuželek.

Po čtyřech odehraných hráčích museli vše vyřešit dotahováci. Kdo vyhraje či prohraje, bylo stálé otevřené. Domácí nasadili duo Robert a Mojmír za nás šli do boje Radek s Vencou. Radek nezačal špatně ani dobře. Byl to takový průměr, ale domácí zahrál dobře a tím sebral první bodík a nahrál 20 kuželek. Poté začal náš hráč zpřesňovat hru a díky lepší dorážce přebral otěže duelu do svých rukou. Dokázal náskok stáhnout a připsat jednu kuželku do plusu. Třetí dráhu ovládl úplně a troufnu si napsat, že to rozhodlo o tomto souboji. Náš hráč nahrál 31 klacků a získal druhou dráhu pro sebe. Přesto nervům nebyl konec. Poslední plné sice Radek bere o dva kolky, ale v dorážce se mu přestalo hrubě dařit. Naštěstí soupeř stáhl „pouhých“ 18 kolíků a my si mohli oddychnout. Hlavní bod pro nás. Jak na to byl Venda? Střídavě oblačno a i zde to byl boj na ostří kulatých koulí. První dráhu hostující hráč bere vcelku v pohodě o 13 klacků. Na druhé dráze domácí zabral a Venca naopak ubral, přišla ztráta dráhy a 6 kuželek. Třetí třicítka byla z našeho pohledu hrůza a myslím si, že i z pohledu Venci, kterému bohužel od úvodu klouzaly koule přes palec. Viděli jsme prohru na dráze o 18 kolíků. To znamenalo ručičku vah na straně Mojmíra. Venda naštěstí na dráze poslední dokázal dobrou hrou zvrátit nepříznivý stav v jeho souboji s Mojmírem, kterému naopak poslední dráha nevyšla vůbec. Po posledním hodu jsme si mohli oddychnou a radovat se z premiérových bodů v premiérovém ročníku 1. kuželkářské ligy mužů.

Musím se také zmínit o kvalitním povzbuzování hrajících hráčů obou týmů, které se neslo velmi hlasitě a Far-Play. My jsme si po nástupu a vyhlášení výsledků mohli zakřičet svůj pokřik „Raketou na Mars, poletíme zas. Bo Baník pi.o, no proto.“ Také musím ještě jednou zmínit, že celé utkání byl boj a každou kuželku, která mohla znamenat výhru či prohru. K dobré a napínavé hře pomohly dobře připravené a padavé dráhy (i když některé to šidilo).

zápis, zpravodaj