Řáholecké peklo

Ano, už v jiném článku, ve kterém jsme cestovali do Jičína k sehrání utkání 2. KLMA jsem se zmínil o Řáholci, Cipískovi, Mance a Rumcajsovi. Samozřejmě ne ve zlém. A nyní se o tomto zmiňuji opět. My, jakožto i domácí, jsme při utkání zažili Řáholecké peklo. Jak samotnou hrou, tak skandováním fanoušků obou táborů. Myslím si, že bušení a hlasový doprovod musel být slyšet až ven z kuželny. Kolemjdoucí si mohli klidně říkat, sakra, tam to žije. 😉

Příště si s sebou musíme vzít sekery a pily, abychom si mohli prosekat cestu k výhře nějak jednodušeji. Domácí nám totiž vůbec nic nedarovali a rvali se o každý klacek. Ale o tom to je. Teď domácí nepotěším, když řeknu, že takto vybojované a vyválčené vítězství těší více, než výhra o 250 kuželek. Také se bylo z pohledu dramatičnosti na co koukat. Napřed to vypadalo, že dostaneme na hubu, Poté se to celé otočilo a vypadalo na přes hubu pro domácí, aby v závěru vše gradovalo.

Nedá se nic dělat, ale musím začít u srazu. Ten byl výjimečně znovu u šéfa zájezdu, vedoucího, kapitána, trenéra, řidiče Bobíka, manžela, bratra, otce, sportovce… uf, snad jsem nic neopomněl. Pokud ano, hluboce se omluvuju Pán Velkomožný 😀 . A ten sraz byl naplánován na 9:45. Bylo nás pět, zbytek byl nabrán po cestě do Jičína. Cesta byla příjemná, ale když se odbočilo v jednom místě Říp, trochu nám zatrnulo 😈 💡 😀 . Naštěstí zde byla pouze pořízena fotografie pro jednoho nejmenovaného Funa člena, který se s námi zúčastnil legendárního výstupu na nejvyšší horu ČR a troufám si říci i Evropy 😎 🙄 😀 Říp.

Po cestě byly pouze dvě zastávky na čerpacích stanicích, abychom načerpali, každý, co má rád 😀 . Příjezd na místo byl poznamenám nemožností zaparkování. Všude plno, asi byl nějaký závod okolo Řáholce. Šéf nás vysadil a jal se parkovat sám. Naštěsstí dorazil vcelku a zavčasu a tak mohl sepsat sestavu. Mě už před odjezdem oznámil, že budu hrát. Měl jsem totiž být ten, co může být mistr světa za oknem a všem radit. No, nevyšlo kvůli zranění a já musel srazit podpatky, ústa a jít na věc, dokonce v první rundě. To byla normálně pomsta 😀 😀 😀 –

Takže byl uspořádán nástup, kde jsme byli seznámeni se stavem lesa, tedy kuželny. My zvolali zdar a šli si podat ruce. Poté už nastala tahanice o klacky.

Jak jsem uvedl výše, do první rundy jsem se procpal pod výhrůžkou násilí já (Tomáš) a se mnou se jal házet Venca. Domácí duo ve složení Agaton s Jirkou se jali házet za domácí. Tak jsme tedy začali házet. Moje ruka v úvodní třicítce házela vcelku dobře a domácí hráč neměl šanci. Sakra, já jsem dobrej 😀 . Bohužel to bylo z mé strany vše. Poté se začali dít věci. Domácí borec (sám to poté i potvrdil a nijak nesnižuji jeho kvality) měl hromadu štěstí. To, co mu kolikrát připadlo, bylo až nemožné. Ale i štěstí ke hře patří. Prostě a jednoduše, následující tři dráhy mě přejel, jak vlak pětikorunu. Vítězství docílil hlavně díky plným, které měl o proti mě parádní. Dorážka byla o poznání vyrovnanější, přesto mi Agaton naložil 47 kuželek. Venda první dráhu prohrál o pouhou kuželku. Měl horší plné a snažil se ztrátu dohnat v dorážce. Skoro se to podařilo. Druhý plán byl v režii našeho hráče, hlavně do plných. Vytvořil si pěkný náskok a při shodné dorážce tak získal bodík. Třetí třicítka byla hodně špatná. Jirka zaváhání Venci dokonale využil dráhu bere pro sebe o 28 kuželek. Našemu hráči následně nesedla ani dráha poslední a domácí sebral i druhý velký bod. Stav byl pro nás docela špatný 0:2 -86.

Na řadu se dostává duo Láďa a Zdeněk za Slovan, Agaton a Pepa za domácí. Oba domácí hráči byli v průběhu střídáni a to v 31 respektive 42 hodu. Láďa, byť se mu moc nevedlo, dokázal protihráče přehrát o deset klacků, což byl solidní počin. Další hra nebyla ze strany hosta lepší, naopak, přesto připsal dalších deset kuželek a druhý bodíček. Střídající domácí hráč se nedokázal tak rychle přizpůsobit a Láďa se toho chytil. Na třetí dráze se jeho hra značně zlepšila a domácímu uštědřil dalších 22 kolíků. Poslední dějství zahrál nejlépe a rozdíl byl také největší a to 27 kuželek. Celkově náš hráč nahrál 69 kuželek. Zdenda začal velmi dobře a než se domácí vzpamatoval prohrával o 30 klacků. Stejný způsobem náš hráč pokračoval. Opět pěkná dráha a  26 kuželek. Třetí dějství, to byla jiná. Domácí hráč se vzchopil a zle zatápěl pod kotel. Naštěstí Zdenda pěknou dorážkou otočil nepříznivý stav z plných a dotáhl i třetí dráhu ke zdárnému konci. Pepa dokázal na poslední dráze získat dílčí bodík, když ji vyhrál o 3 kuželky. Stav se značně otočil, jak díky dobré hře našich borců, tak díky horší hře domácích. 2:2 +40.

Stav, který je uveden výše už byl o něco lepší. Hlavně víme, koho máme na konci. Kluky, kteří dokáží otočit i nemožné. Tentokrát to však platilo pouze z poloviny, protože jednomu z našich, jak je někdo někde nazval a já to pojmenování občas používám, Terminátorů se příliš nevedlo. Karel, proč Karel? I to jsem už někde uváděl. Venca Hlaváč st. má totiž dvě křestní jména a jedním z nich je právě Karel. Takže Karel nastoupil do boje proti Fandovi a hned se do něj pustil, jak hladovej do jídla. Dráhu bere o 28 klacků, což je dobré. Druhý plán po velikém boji získal pro sebe domácí hráč o tři kuželky. Musím uvést, že v dosavadním průběhu se fandilo o 106, ale při hře posledních hráčů, to bylo o 206. Domácí vyvolávali svá hesla a při tleskání se také bušilo do skla, které bylo za diváky, kteří seděli vně kuželny. Občas jsem se bál, že to někdo vysype 😀 . Také musím zdůraznit, že se povzbuzovalo fér na obou stranách. Ale vrátím se k dění. Karel po třetích plných, které zahrál hodně dobře, trochu zazdil dorážku, přesto dokázal získat kuželky a hlavně bodíček. Zakončení bylo parádní. Domácí prohrál s Karlem do plných o 6 kolků. Vše stáhl v dorážce a ještě přidal 8 navrch. Byl to boj a opět se fandilo z plna hrdla. Celkem náš hráč nahrál více kuželek a při rovnosti dílčích bodů, bere hlavní bod. Jak byl na tom Tom? První dráhu dobře, ale i zde už bylo znát, že to není ono, že je to hrané tak nějak na sílu. To se také potvrdilo na druhé a třetí dráze, kde Jarda dominoval. Hlavně druhá byla super. Plné ještě normální 94, ale dorážka 79 je fakt super. Tomáš se snažil, aby náskok domácího hráče nenarostl tak, aby se kuželky převrátily na stranu domácích. Už během hraní dokázali domácí v jednu chvíli stáhnout rozdíl na 7 kuželek (alespoň, co jsem si všiml já, možná, že byl i menší). A opět se řvalo, tedy fandilo a hráči makali, jak jen to šlo. V konečném součtu, nahrál náš tým o 14 kuželek více, což znamenalo při rovnosti výher hráčů dva pomocné body za kuželky a hlavně dva body do tabulky.

Musím uvést, že popsat zde, jak se povzbuzovalo a jak se v závěru kuželky převalovaly z jedné strany na druhou a jaké to byly nervy, to prostě nejde, to se musí zažít. Výhra nás udržela na výsluní 2. ligy, kam jsme se dostali v předchozím kole.

Zápis, Zpravodaj